12. lampiónový průvod

nebo-li

strašidelný les

proběhl v SO 1.11.2014

 

Byl nádherný podzimní den, sluníčko nám svítilo a rozhodně všem pořadatelům zvedlo náladu. Přípravy, které vypukly již ve 12h, mohly probíhat v příjemné náladě, bez zimních bund - ba přímo v krátkých rukávech. Postupně se scházelo více a více dobrovolníků, kteří bez nároků na jakýkoliv honorář (v naprosté většině případů! - čehož si velice vážíme) věnovali této naší největší akci nejen celé odpoledne a večer. Přípravy v rodinách organizátorů začínají pravidelně již v září. Vymýšlení masek, výroba kulis, nápady na výtvarné dílničky, nákup potřebného materiálu na osvětlení a další zajištění cesty, dovezení velkého množství dýní - letos "pouze" 70 ks (bývá jich až 130 ks).

Posledních 14 dní před vypuknutím samotného dovádění v lese je již ve znamení hektických příprav, které většinou zaplní celé obýváky, vyprázdní peněženky a dohání nás k šílenství, že něco neklapne. Hlavně, ať neprší! Přijde Cecilka? Neonemocní nám strašidla? Bude foukat vítr a díky němu se nepodaří rozsvítit světélka? Nepodpálí náš ohňostrůjce Marek celou louku svým bezva ohňostrojem? Kolik nakoupit odměn? Nezmrzneme? Přijde vůbec NĚKDO? Otázek fůra, odpověď žádná...

 ...a pak nastává ten den "D". Naše zraky se upírají k obloze - některé ročníky si vyžadují i konzultace s nejbližší meteorologickou stanicí a až po jejím ujištění se vrháme zpět do díla... Od rána v den "lampioňáku" skoro nepřetržitě zvoní telefony. Strašidla se hlásí, shání se poslední zapomenuté věci, hledají se ztracené klíče od již plného auta kulis a spousta jiných zábavných činností. Času máme dost, vše vypadá nadějně! Ale jak je to možné? Vždyť už je 17h a začátek je již za půl hodiny! K posledním kulisám nám chybí natáhnout asi 50m kabelu, který už sháníme snad po celé obci. Poslední metry jsou napojeny z několika prodlužovaček o délce 2m, ale zaplaťpánbůh se daří vše spojit..."a světla svítí, stěrače stírají :-)". Všechna malá i velká strašidla se skoro zoufale vrhají do zapalování svíček po celé trase. Je to doslova boj. Zapalovačů i sirek je na začátku přehršel. S blížícím se začátkem se náhle postupně vypařují. Spálených prstů a množství stále zhasínajících svíček je stále víc a víc. Posledních 5min do začátku je již napětí všudypřítomné. Tak jak dlouho ještě počkáme na opozdilce? Co ohlásit teď? Jsou všichni na svých místech? Cecilka vypadá naprosto uvolněně. Usmívá se a konstatuje, že vše bude určitě super! Tak jó, když to říkáš....

JDEM NA TO!

 Je ohlášen začátek akce a Cecilky konstatování se začíná vyplňovat. Jejich vystoupení - Dua Cecilka - je báječné. Zaslouží si veliký potlesk. Strašidla si s chutí též shlédla ohňovou show, ale nyní již začíná jejich nejtěžší část večera - honem na svá místa a věnovat se dětičkám. Zbytek nestrašících organizátorů poctivě dodržuje rozdané pokyny. Několik nás stále dokola pobíhá po lese, krotí rozjetá pubertální strašidla, rozsvěcí zhasnuté svíčky a zháší případné zárodky "požárů". Při tomto pobíhání nás nejvíce těší poslouchání "hukotu" kolem nás. Ozývají se různé zvuky. Samozřejmě nejvíce ty strašidelné, ale i veselý smích, sem tam bohužel i vystrašený pláč, ale naštěstí i obdivné komentáře patřící našim "účinkujícím", či zpěv několika tatínků, kteří zpívají zlodušským loupežníkům "Pod dubem, za dubem".

Náš obdiv si letos opravdu zaslouží zejména dvě dívčí party. A to slečny od Ledového království a čertice z pekla. Kulisy jsou dílem jen a jen jejich. Adélka s Lucinkou dva víkendy tvořily svůj obrovský dokonalý hrad a Viktorka s Bárou zase své báječné peklo.

Tím nechci samozřejmě opomíjet přípravy a prima výtvory všech ostatních! Jak já jsem ráda, že Vás mám kolem sebe! Bez Vás - pomocníků a nadšenců - bychom vůbec nemohli tuto akci pořádat. Nechápu, jak jsme před 12lety mohli začínat pouze ve dvou až třech lidech (viď, Zdenko?) Míjím spoustu skupinek s lampióny a řítím se opět na start - to není možné, stále fronta dětiček...Dědeček hříbeček hlásí, že svítící náramky ještě stačí, tak fajn. Občerstvení má též ještě nějaké zásoby dobrot, čarodějnické muffiny ubývají před očima, ale čarodějnice Zdenka vypadá spokojeně...vše klape, zádrhele se neobjevují. Naši pomocníci z řad SDH Čakovičky se bezva starají o ohně i další chlapské záležitosti v okolí startu a cíle. Výtvarné dílničky jsou stále v obležení, Blanka nelení a neustále oslovuje čekající dětičky a ohlašuje další a další pořadová čísla, která vyrážejí na start. Aparatura funguje na 100%, náš DJ se příkladně stará o písničky i strašidelné zvuky...

Po nějakých 2,5 hodinách již odchází posledních pár dětiček s rodiči a my si můžeme konečně oddechnout. Poprvé za celé odpoledne a večer se dojdeme napít, či si zakousnout nějakého zbytku z dobrot určených pro návštěvníky. Strašidla se sejdou v cíli - utahaná, ale spokojená. Čeká je velké poděkování a malá odměna v podobě sladkostí a už se i oni rozcházejí. Po chvilce s hrůzou zjišťujeme, že se snad rozešli opravdu všichni..včetně siláků, s jejichž pomocí jsme počítali při závěrečném úklidu. Žalostně malá skupinka se vrhá na úklid lesa i prostoru cíle. Je to opět boj. Tentokrát s únavou, s chladem a mlhou...Je najednou opravdu nevlídno - ale to nám vlastně ani tak nevadí! Vždyť to "ten nahoře" tak báječně zařídil. Celou dobu trvání akce bylo nádherně, lepší počasí jsme si nemohli přát, díky za něj ;-)

A když jsem u těch díků, tak musím samozřejmě poděkovat celému organizačnímu týmu a to nejen z řad našeho SK Čakovičky, SDH Čakovičky, tak i té spoustě sousedů nejen z naší obce. Musím říci, že zvláště si můj obdiv zaslouží dokonalá trojice báječných "lampiónových babiček", které zde prostě MUSÍM zmínit. Naše Zdenka Dokoupilová, Jarka Řezáčová a Helena "Žabička" Žabková. Všechny tři jsou až neskutečně plné optimismu, chuti pomáhat a rozdávat úsměvy a ujištění - "vždyť my to přece zmáknem, holky! To bude bezva, jdem do toho!" A když už nám nakonec skoro všichni mužský z lesa utekli před úklidem, tak se do poslední chvíle vrhaly do nošení těžkých dýní a snášení té kvanty sklenic z celého lesa. Klobouk dolu a veliké díky!

Moc ráda bych zde vyjmenovala všechny pomocníky. Bohužel byste, dle mých výpočtů, tyto řádky četli ještě hodně dlouho, neb jsem se dostala k číslu 56!!! Toto číslo 56 zahrnuje všechny organizátory, pomocníky, strašidla, účinkující..prostě všechny, kteří se po celou akci starali o vaší spokojenost. Vám všem velikánské díky, díky, díky.

...a jestli si dodáme odvahu ke konání 13.ročníku, tak za rok AHÓÓÓJ :-D

GALERIE LETOŠNÍHO LESA ZDE

 

 

SHRNUTÍ:

194 dětí šlo v průvodu (+maminky, tatínkové, babičky, dědečkové....)

27 dětských strašidel

12 dospěláckých strašidel

15 organizátorů/dobrovolníků

Duo Cecilka

Velikánské díky tímto všem zasílá

Petra Fiksová

Za SK Čakovičky